Škola

Jak si jistě mnozí z vás všimli, byla tu malá informační propast během posledních 10 dní. Od té doby se stalo pár nepodstatných věcí, jsem dospělý, začala mi škola, skončila only-sunshine sezóna (skutečně po 20 dnech začalo sem tam pršet), prohrál jsem x zápasů v řadě (ani nebudu psát kolik), potkal jsem 3 z mých 10 těhotných spolužaček z mého ročníku a začal jsem chodit spát totálně utahanej. Ztratil jsem něco na váze. Co by vás tak mohlo zajímat. Lidi? Tady mám fotku našich tenistek-managerek, který jsou s náma na každym treninku i zapase, protože maj prostě rády tenis :).

Lindy a Lexie. A to sem tu ještě asi nenapsal, že každá druhá holka má jméno od K. Kala, Kaela, Keela, Catline, Catrine, Katrine, Christine, Casey atd. Jinak lidi jsou celkem v pohodě, přibližně stejný spektrum jako u nás, od exotů až po snaživce (pravého pankáče nevyjímaje - šimone máš co dohánět). Ředitel školy je tu první rok jako já, takže taky takovej nováček (asi 27 let). Docela cool týpek, snaží se vyjít vstříc seniorům. Další věc: Most of you were waiting for this three years ! (s intonací jako by ty tři roky byly celý život) Now, you are leading this school ! Má to super výhody. Můžem opustit školu během školy (třeba pauza na oběd). Máme vyhrazen prostor mimo Cafeterii. Míň "zákonný" jako například, že stojíme nejblíž hřišti na fotbale a že jsme prostě bossové téhle školy :). Co může být lepšího než být Senior? Kdo mi pošle správnou odpověď do komentářů vyhraje zlatého bludišťáka.

Kdyby někoho zajímala školní obtížnost: American Literature: miliooon domácích úkolů (včetně těch v terenu), History of War and Conflict (vyměnil jsem za fyziku): zábava, Website Design: ultimate ownage, Debate: hromada práce, učení, ale spěje je to k nečemu velkýmu, AP Calculus: víc jak hodina domácích ukolů denně, test absolutně primitivní (chudák Lucius, žadný student po něm nechtěl delší test - do té chvíle než jsem dorazil já).

Cake or Death !!!

Cake please.

Remember: You will be baked and there will be a cake!

Prvních 18 dní

Než mi začne škola, rád bych shrnul prvních 18 dní mého pobytu ve Spojených státech. Btw 18 dní je nejdelší doba jakou si pamatuju jsem byl bez mých rodičů (letní tábory). A samozřejmě omluvte mojí češtinu.
Většinu času trávim s mojí host rodinou. Cheryl je fine, neustále vtipkuje, dělá si z nás všech srandu, před pár dny dostala sádru na zlomenou nohu, takže nemůže řídit a pohyb jí dělá obecně dost velký problémy. Řízení je tu esenciální věc, což vás ale asi nepřekvapí. Chození se tu dá praktikovat jen v centru, downtown, ale tam nenajdete nic, až na pár restaurací, banku, noviny. Škola a město vůbec jsou asi 15 minut daleko. Asi stejně daleko jako Adrian je i Tecumseh [tekamsí] a o něco dál Clinton, tam jsem byl poprvé v kině, na Dark Knightovi, neuvěřitelně malinkej, úzkej dlouhej sál. Byl jsem tam s Emily a jejím boyfriendem Andrewem. S nima vůbec trávim taky hodně času, protože Cheryl mě chtěla od začátku hodně zapojit, ti dva taky byli první koho jsem viděl na letišti, s A4 s mým jménem. K nim neodmyslitelně patří Anthony, bratr Andrewa, a jeho přítelkyně Morgan. Bratři dohromady tvoří duo Gipsys, zpěv, harmonika, kytara. Takový country blues, klasika. Zpěv je dost pochybnej, ale to je asi tim stylem. Slyšel jsem je na party první neděli co jsem tu byl, na jedný střeše v downtownu. Naštěstí tam nebyli jediný hudební těleso. Taky tam byla Ms. Eddie, učitelka mytologie středního věku, kterou budu potkávat od pondělí do pátku vždy poránu po dobu 3 měsíců (ale to jsem ještě tehdy nevěděl...). Andrew je pravej hippík. No a Emily je celkem fajn, nedá dopustit na svoje tři psi. Nejsou to ale moc lidi jako já, spíš stydlivější, takže hlavně ze začátku jsem mluvil jen já na ně. Dost času sem tak trávil s Jadenem, hrozně hodný novorozeně. Každopádně tohle všechno se hodně změní až mi pozítří začne škola. Díky tomu, že sem byl na dvou party (party v americkym stylu, prostě si představte jak jsme se bavili v druhý, třetí třídě, tak na takový úrovni, s rodičema literally za zády) a díky tomu, že hraju tenis v týmu, jsem už potkal pár lidí, který budu vídat celej rok. No dochází mi baterka u mého nového laptopu (heh), takže poslední věc, jídlo. Jídlo je většinou dobrý, Cheryl se mi domu snaží sehnat cokoliv co mám rád a ráno začínám cereálijema. Ve městě o 20 tisících obyvatel (moje střední škola má 1200 studentů) tu maj kterýkoli fastfood si jen umíte představit. Spoustu o kterých sem v životě neslyšel. Obrovské nákupní středisko, obrovský Wallmart, větší než jakýkoli Tesco v Praze. No, všechno je tu obrovský.
P.S.: Podruhé jsem se dostal na první stranu :).

Taky jsem chtěl napsat o tom, že jsme byli v neděli dole v Ohiu u pastora Jasona, nejstaršího z Cheryliných a Leroyových dětí. Co mě totálně dostalo do kolen bylo video na začátku jeho kázání, určitě jste ho viděli.

Vůbec to byl super den, Jason má doma sbírku mečů a po obědě jsme zašli na 40 minut do Laser Questu (to samé co u nás LaserGame). Jason za nedlouho odlétá na měsíc do Indie, na misii, což byl důvod pro naší brzkou návštěvu. Tak to je snad vše, z mé královské postele vám přeji dobré ráno.